Černé nebe

3. května 2014 v 8:49 | Janč@ |  Sci-fi
Kamarádky, dvě zlodějky prchají před policí. Nohy už jim skoro nestačí a v tom uvidí kruh ze stromů. ,,Tady nás nikdo nenajde!" zvolala Kelly. Obě dvě tam utíkaly. Jakmile tam dorazily kruh se uzavřel. ,,No.... a co teď?" zeptala se vyčítavě Look. ,,Nevím máme s sebou deštník" řekla naprosto bezdůvodně Kelly. ,,Jo.... a taky telefon, ale není tady signál." řekla poněkud rozmrzele Look. V tom Kelly něco napdalo. ,, Vylezeme na stromy a pak..." zasekla se Kelly. ,,Pak se uvidí!" dokončila vítězoslavně větu. ,,Fájn!" kývla Look. Lezly poměrně dlouho a teď už jsou nahoře. ,,A co teď? Hm?" zeptala se vyčítavě Look. ,,Zkus se napřáhnout a skočit!" řekla docela s klidem Kelly. Look se napřáhla a skočila. Kelly hned za ní. Leťely a dopadly. ALe dopadly zpátky do kruhu. ,,Je to beznadějné!" protáhla Look obličej. ,,Ne! Zkusíme to znou!" řekla bez úvahy Kelly. Vylezly, skočily, dopadly. Ale zase zpět do kruhu. ,,Jdeme po 3 a naposled!" řekla trochu omrzele Kelly. ,,Začíná pršet vezmu deštník!" zavolala na Kelly která už byla v polovině stromu. ,,Co?" ozvalo se zeshora. Look jen mávla rukou a lezla. Byly tam. ,,Ty jsi geniální!" zakřičela Kelly. ,,Co?" zeptala se nicnetušící Look. ,,Deštník..." nedořekla větu Kelly. ,,Padák!!!" zakřičela Look. ,,Chyť se !" pobídla Look Kelly. ,,Na tři skočíme!" řekly spolu. ,,Raz,dva třááááááá!!" dívky padaly před startem, protože se pod nimy prolomila větev. Dopadly na jakýsi palouček. Ale něco na něm bylo zvláštní. ČERNÉ NEBE! Na paloučku bylo černé nebe. K dívkám se doplavila po vzduchu malá lahev s pergamenem a s malými žárovičkami. Na pergamenu stálo: Rozsviťte oblohu pak můžete jít dál. Dívky poklesly. Přemýšleli a najednou Kelly napdalo že zkusí dát na oblohu žárovičky! Jakmila to zakřičela ze země vyskočily štafle. ,,Rychle! Vem ty žárovky!" zakřičela na Kelly na Look. Look popadla žárovky a hnala se nahoru! ,,Tak a je to!" řekla spokojeně Kelly. ,,Po hodině práce je hotovo!" přidala se Look. Před dívkami se najednou objevila černá díra. ,,Skočíme na tři! Raz,dva,třiiiiiiiiiiii!" vydaly než skočily. Dopadly. Do pekla!!! Jsou v pekle. Ale žádný čert! Nikde! Jen pergamen který skoro hořel. Dívky ho popadly a četly. Vezměte klíč a odemkněte bránu dál! ,,Brnkačka!" zvolala štastně Kelly. ,,Klíč se ale nachází v hořícím klacku!" dočetla Look pergamen. ,,Jdeme na to!" zvolala Kelly. ,,Ale Kelly...!" chystala se namítnout Look. Kelly klíč vyndala! Neuvěřitelné! Je venku! Zjevily se dveře. Ale před nimy OHEŇ. ,,Musíme se dostat dál, stjně už to nbemůže být horší! Jdeme!" řekla Look a vešla do ohně. ,,Nepálí!" zvolala. Kelly šla za ní, ale s nadměrnou opatrností. Když dveře otevřely padaly. Spadly do nebe! Bůh jim něco pověděl: Byly jste šikovné a tímto jste si napravily vaše hříchy. Však...už jste mrtvé a proto tu zůstanete.! ,, Ale my chceme rodinu a přátele a tak dále!" ,,Nu dobrá..." svolil bůh a mávl rukou. Dívky opět padaly a ještě se za nimy ozvalo: Máte dalších 35let života! Brzy nashle!
Dívky si 35let moc užily a potom už byly navždy v nebi.

Omlouvám se že dlouho nebyla povídka! Nějak jsem neměla čas! Ahoj Janč@!Líbající

 

Obyčejný výlet?

17. dubna 2014 v 16:00 | Janč@ |  Strašidelné příběhy
Slova na požádání si musíte najít :D ale jsou tam! Postavy taky!

Jedna celosvětově známá parta se rozhodla že si dají pokoj od lidí a slávy. Vyjeli si proto na obyčejný výlet.
Lucka jezdila na vozíku ale nebrala to vážně a chovala se jako normální člověk. Za to jí všichni obdivovali. Lucka namítla že by mohli jet autem než aby chodili pěšky. Lenča ale řekla že pojedou autobusem vždyť nemají řidičák. Janča řekla že bude lepší když půjdou pěšky, protože to bude dobrodružství. ,, Já ale nemám ráda dobrodružství, potká nás nějakej divnej chlápek a co pak?" odpověděla vyděšeně Lenča. ,,Jo to sice ano Lenčo, ale Janča má pravdu bude to větší sranda. Teď jsem si to taky uvědomila. ,,No dobře tak na co čekáme?" zeptala se Janča. ,,Uděláme si malou večerní procházku." Navrhla Janča. Po další hádce všichni souhlasili s tím že půjdou na procházku lesem, který je asi 5km odsud. ,,Bude potřeba vyrazit už odpoledne pokud to chceme stihnout do 9 domů." dodala Lucka. ,,Proč už v 9? Nikdo nás nehlídá!" řekla Janča. ,,Protože když se setmí už vylejzaj ty divný chlápci." zastrašila Lucka Lenču. ,,Nechte toho!!!" okřikla je Janča. ,,Půjdeme se taky podívat na zříceninu nebo na hrad nebo co to je. A vezmu s sebou deku kdyby jsme tam chtěli přenocovat. Je přece velmi teplý den." vyjmenovála návrhy Janča. Všichni nakonec všechno odsouhlasili. Vydali se na výlet. Když ušli těch 5km začalo zapdat slunce. ,,Tak hurá do lesa!" zvolala Lucka. Cesta pro ní byla těžká protože po cestě bylo spoustu klacků a podobných věcí. Měla vozíček a tak se jí jelo špatně. Když byli u zříceniny Lucka řekla že potřebuje pauzu. Zastavili se teda na piknik. Dali si večeři a řekli si že přenocují na zřícenině. ,,Ale vždyť je to nebezpečný!!" namítla Lenča. ,,Pokfejte na mfe!" řekla Lucka s plnou pusou. Když Lucka dovečeřela vyšlápli si kopec na hrad a tam našli vhodné místo pro spaní. Už byla skoro tma a tak Janča vytáhla z batohu batreky. Každá držela jednu a svítili si na cestu. Konečně našli správné místo. Viděli dveře. Otevřeli je a vevnitř to bylo hezky zařízené. Jako z doby princezen. ,,To si musim vyfotit!!!!" zakřičela Lucka, která miluje styl 17.-18. století. Ale na mobilu byl nápis: Zde není připojení! Lucka s poklesnutím hlavy mobil položila na krásné křeslo. Najednou jí zapípal mobil. Nová SMS! Přečetla jí a upadla na zem. Na SMSce od neznámého čísla bylo napsáno: UTEČTE! Mobil jí vypadlu z ruky. Janča a Lenča se zasmáli. ,,Hezky si nás postrašila, ale z vozíku si padat nemusela." Když ale viděli že Lucka stále nemluví koukli se na mobil. UTEČTE! Zpráva na ně vybafla hned jak mobil otevřeli. Ach tak Lucka je v šoku řekla Janča s nádechem posměchu. Lenča se třásla strachem.,, Já taky..." Lucka se probrala ale stále byla v šoku. Dívky jí uložili na pohodlnou postel a sam si šli ulehnout na druhos stranu pokoje. ,,Hele není zvláštní že se zachovala jen tahle místnost zámku?" ,,Ano je! Z venčí ani není vidět to okno co tady je." ,,To je ale až moc divný!!" ,,Fajn jak chceš" Když mi nevěříš běž se přesvědčit....Áhhhh." otočila se Janča na druhý bok. ,,Pojď se mnou... Prosím...!" ,,To si takvej srab?..." zamumlala rozespale Janča. ,,Ne jen se trochu bojím..." ,,Tak jo..." odpověděla nevrle Janča. Dívky vyrazili. Venku byla velká zima. Obě už se třásli zimou, až konečně viděli stěnu pokoje kde spali. ,,Vidíš? Není tam..." řekla s klidem Janča. ,,Proč tak klidně? vždyť je to divný!!" řekla s křiklavým hlasem Lenča. Ze shora z říceniny se ozval smích. ,,MUHAHAHAHAHAHA!!! ÁÁÁÁHAHAHAHAHAHA! VUAÁÁÁÁÁÁHAHAHAHA!" Dívky se vylekali. ,,Proč nás Lucka takhle straší??" řekla téměř rozbrečená Lenča. ,,Nevím... " řekla opět rozespalím hlasem Janča. ,,Jdem spát..." Než vešli za hradby, viděli zjevení jak nese spící Lucku. Zjevení se znovu zasmálo. ,,To ne!!!!" řekla už úplně probuzeným hlasem Janča. ,,Musíme jí zachránit!" zvolala Lenča. ,,Četla jsem že na zjevení pomáhá dívčí jekot,proto asi Lucku uspal. ,,Nevěděl však že jsme zu my!" řekla nebojácně Lenča. No ty toho o strašení víš hod..." Janča to nedořekla a Lenča už ječela. Zjevení si jich šimlo a pustilo Lucku a rozplynulo se. ,,Téda! Tohle jsem nečekla Lenčo!" pochválila Lenču Janča. Obě se rozběhli k Lucce, která už byla naštěstí vzbuzená. Holky se blížili k pokoji ze kterého šlo světlo protože tam svítila baterka. V koutě kam už dosáhlo jen málo světla, seděl zarostlý pán. ,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!" zaječela Lenča plná strachu. Pán se jí vylekal a přiběhnul k ní aby si jí prohlédl. Pán divně zaváněl, ale přesto byl slušně vychovaný a přestavil se. ,,Já jsem hlídač. Nechtěl jsem tě vylekat." omluvil se. ,, Nevíte kde je tu město Liverpoool? " ,,Ano dovedu vás tam holky." odpověděl pán mile. Holky si zabalili a otočila se za pánem. Chtěli mu poděkovat za to, že je tam odvede ale pán už tam nebyl. ,,A jsme v pytli"! Místo pána tam stál jen vlk. Holky se na sbebe podívali. Pak se podívali na vlkovo místo a byl tam zase pán. ,,Co to mělo být?" zeptali se současně. Pán ale dělal že neslyší. Pobídl je ať už radši jdou. Došli do města a rozloučili se s pánem. Ještě jednou mu poděkovali a šli domů. Kdoví co to bylo za pána. ,, Jen tak se proměnil ve vlka a zase zpátky?" ,,I tací lidé jsou!"


Povídka na přání Lucky (které moc děkuji za návrh a hezké komentáře pod povídkami.)

Omlouvám se za zpoždění povídky, ale nějak jsem neměla námět co s toho utvořit!

Jestě jednou díky Lucko a mějte se u dalšího článku ahoj!Líbající

Smutný příběh o lásce

5. dubna 2014 v 17:15 | Janč@ |  Příběhy o lásce
Byl jednou jeden zamilovaný pár. Jejich láska byla tak silná že si mysleli že už je nic nerozdělí. Každý den si ti dva chatovali. Seděli u bzučících počítačů a psali si různé věci. Byl to jeden mladík kterému bylo 15 a jedna holka které bylo 14. Chodili spolu do třídy a tam se o nich rozprávělo jako o podivném páru. Nebyli nazvaní jinak než ,,podivný pár" nebo ,,tamty dva podivíni". Jim bylo moc líto že nikdo nepochopil jejich silnou lásku která nebrala konce, ale nic s tím neudělali. Ta holka Khatrin byla totiž obézní. Nikdo neví proč jí říkaly tlustá lásko ale ona si myslela že je to jen kvůli tomu že chodí s nejhezčím klukem ze třídy. Z části to tak bylo, protože John byl opravdu krásný a líbil se všem holkám. John každý den za Khatrininy zády prohlašoval že to není jeho holka. Dokonce říkal že jí nemiluje. Miloval jí ale říkal to jen proto že kvůli ní ztratil všechny kámoše. Holky ho pořád přemlouvaly aby si s nimy někam vyšel. On ale nechtěl. Vymlouval se na tolik věcí a však ten pravý důvod byl že měl rád Khatrin. Khatrin nevěděla že to prohlašuje a tak s jejich vztahem byla spokojená. John se cítil jako podvodník když prohlašoval že Khatrin nemiluje. Miloval jí ne kvůli vzhledu, ale kvůli tomu že se na něj nelepila a taky kvůli tomu že se k němu chovala opravdu hezky. Chtěl už jí dávno říct že by měla začít cvičit, ale neměl odvahu. Ona za to sice nemůže, ale John by byl moc rád kdyby se mu všichni přestali posmívat. Jednoho dne na chatu:

John: Ahoj Khatrin já...
Khatrin: Ano Johne? <3
John: Víš asi bych... chtěl jsem... chtěl jsem ti něco říct! Ale nemám na to odvahu!
Khatrin: Ale Johne nic nemůže být tak strašné aby jsi se musel bát...
John: Ano Khatrin! Tohle ano!
Khatrin: ?
John: Nebudu chodit kolem horký kaše...
Khatrin: ...
John: Chci se s tebou rozejít
Khatrin: Cože? Ale Johne vždyť já tě miluji! A ty mě taky ne?
John: To ano... ale víš všichni se mi posmívají a ztratil jsem tolik přátel!
Khatrin: Já myslela že mě miluješ na tolik že jsem důležitějí než ti co tě kvůli mě oputili!
John: Byla jsi! Ale když každý den někoho ztratím bolí to.
Khatrin: A když ztratíš mě? To nebolí?
John: Ne tolik!
Khatrin: A já si myslela že už spolu budem navždy! Tak kvůli čemu?
John: Kvůli tvé obezitě!
Khatrin: ;( vždyť víš že za to nemůžu... myslela jsem že nás to nerozdělí! Nikdy!
John: Ano ale stalo se... všichni se nám posmívají a já bych to bez tebe nevydržel a...
Khatrin: A co?
John: A bojím se že se tě ty urážky dotknou tolik že zemřeš.
Khatin: No a co? 6ivot pro mě není důležitý bez tebe! Ty jsi mě vždy ochránil... před nimi...
John: Ne neochránil... Ne vždy....
Khatrin: Jakto?
John: Prohlásil jsem že s obezitou nechodím!
Khatrin: Jak jsi mohl?;( Já jsem ti věřila! Jak jsi mohl?
John: Já.... nechtěl jsem
John: Haló?
John: Khatrin? Nevděl jsem že tě to tolik raní!
John: Haló??????
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KONEC CHATU!!!!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Khatrin potom týden nepřišla do školy. Po týdnu se začali Johna ptát kde je jeho holka. John ale nevěděl. Všichni ve třídě byli šťastní že už tam Khatrin není. Kromě Johna... Po měsíci mu to přišlo divné. Zavolal Khatrin. U Khatrin na stolku zazněla znělka : Your Love Call! Your Love Call! Nikdo ale telefon nezvedal John se tedy odebral domů. Zasedl k chatu a tam byla jen jedna zpráva John si jí ale nevšiml a tak počítač vypnul. Po 3 dnech šel navštívit Khatrin. Zazvonil a otevřela její máma. ,,Dobrý den je tu Khatrin?" Její máma se zarazila! Stála tam a najednou vešla dovnitř a ukázala Johnovi noviny ve kterých stálo: 14ti letá Khatrin zemžela! Záhada! Podle doktora provedla sebevraždu!
Johnovi bylo do breku. Cože?! ,,Jak to že to nevíš?" zeptala se Johna máma. ,,Já jak jsem to mohl vědět?" ,,Khatrin by ti to měla říct ještě před spácháním... Jsi přeci její kluk ne?" John mlčel a celý bledý a zaražený odešel. Přišle domů a pročítal staré zamilované zprávy z chatu. Všiml si poslední odeslané od Khatrin. 2 Dny před spácháním sebevraždy:
Bez tebe už můj život nemá cenu!..........
John se rozbrečel. Teď se za sebe opravdu styděl. ,,Co jsem to provedl?!"zakřičel ještě než stihl dopadnout na zem z 5 patra paneláku. Dopadl.

Z tohoto příběhu je poznat jací můžou být lidé k ostatním!(takový poučný příběh :))))) o tom jací jsou někteří lidé) Má ale i své dobré stránky!

(John se na konec dostal do nebe za Khatrin a za vše se jí omluvil)
 


Společné tvoření příběhů!!!

5. dubna 2014 v 16:40 | Janč@
Ahojky zdravím všechny a tímto bych chtěla aby jste si do komentářů napsali:
možnost a) Napište 5 slov(vaše vymyšlené) které mám zapojit do příběhu
možnost b) Napište 5 hlavních hrdinů a co dokážou! já s toho udělám příběh
možnost c) Napište do jaké rubriky by jste chtěli abych zapsala článek ( napíšu povídku ale VY vyberete jestli bude strašidelná nebo o lásce nebo o životě atd.

Určitě se všichni můžete zapojit těším se na vaši účast!

(pište do komentů pod tento článek!)

Podivný deštník

3. dubna 2014 v 14:49 | Janč@ |  Strašidelné příběhy
Scharlotta už musela jít spát. Nechtělo se jí, zvlášť když v dolním patře jejich chatky slyšela jak se ostatní baví. Tedy kromě její sestřičky Šproty. Scharlotta se snažila usnout, ale její zrak byl upřený na její nový černý deštník. Ve tmě ho sice nedokázala vypozorovat do detailu, ale dokázala si vybavit část která nebyla až tak vidět. Kolem půlnoci, když už všichni spali, se deštník otevřel. Scharlotta se tolik vylekala že se natiskla ke zdi u postele. Jen tak sám se otevřel?! Scharlottě to vůbec nešlo do hlavy. Jak to?! pořád si v duchu opakovala. Řekla si že už asi blouzní s toho že už je po půlnoci. Ale ne! Mýlila se půlnoc teprve za minutu měla odbíjet na kostele který je asi 5 kilometrů odsud. Venku sněžilo, ale pouliční lampy tam nebyly. Scharlotta se koukla na hodiny, které jí stály na stolku a byla přeně půlnoc. Položila hlavu na promáčklý polštář a zase usínala. V tom se začaly odmykat dveře. Že by jí šel otec zkontrolovat? Ne jen viděla jak se deštník vznášel u kliky a najednou se klika zmáčkla dolů a deštník se odnesl jako po větru po schodech dolů. Pohupoval se, jako kdyby ho někdo nesl a šel s ním po schodech. Scharlotta celá vyděšená byla přitisknutá na zdi a poslouchala rozhovor dvou pánu s lucernou, kteří stáli před jejich domem asi jen 2 minuty. Zaslechla taky odemykání dolních dveří. Vyhlédla z okna a viděla dva udivené pány a vznášející se deštník. Najednou jako by deštník něco vytáhl z kapsy. Byl to nůž! Scharlotta sledovala co se tam děje a pot jí strachem tekl po celém obličeji. Nůž probodl pána co nesl lucernu. Lucerna zhasla a pán šel k zemi. Ten druhý nevěděl co má dělat a jakmile se k němu přiblížil deštník utekl. Tak tam ležel pán a kolem něj se do sněhu propíjela kaluž krve. Deštník se otočil a vracel se domů. Zamknul dole, ale nůž nesl pořád v ruce a blížil se k pokoji Scharlotty. Stál už před dveřmi a Scharlotta se rozeběhla, aby dveře držela. Držela je velkou silou, ale proti ní však stál deštník a snažil se dostat dovnitř pokoje. Jeho podivnou silou Scharlottu schodil na zem a té bylo do breku. Uhodila se o roh stolu a na zem upadla kapka krve. Scharlotta se ale vzchpolia a šla proti deštníku. Ten se ale blížil a blížil. Scharlotta šla blíž a blíž k posteli až byla úplně na kraji. Pak vlezla do postele a jak mile se přitiskla na zeď deštník se zavřel, rána v její hlavě zmizela. Ale kapka krve tam zůstala na vždy.

Příběh o malé Jamie

20. března 2014 v 19:03 | Janč@ |  Strašidelné příběhy
Jednomu krásnému zamilovanému páru se narodila překrásná holčička. Začali jí říkat Jamie. Jamie rostla jako z vody. Rodiče se ještě nenadály a malé Jamie už bylo sedm. Jednoho obyčejného rána si Jamie stoupla na prah jejich dveří. Stála tam a vítr jí vlál ve vlasech, měla ještě noční košilku a přesto jí bylo příjemné teplo. Ten víkend u nich byla celá rodina protože Jamie slavila 7 narozeniny. Kdosi jí kdysi řekl že na její sedmé narozeniny se stane něco velkého. Jamie na to ale už zapomněla a tak se jí to zdálo že to budou obyčejné narozeniny. Jenže nebyly! Jak tam tak stála zahleděla se do prázdna. Nevšimla si podivného pána sedícího v černém autě, ani černých koček které se jí snažily naznačit že se stane něco hrozného a dokonce ani toho že se před jejich domem zničeho nic zjevil černý les. Jen tam tak stála a koukal na ní podivný pán i strašlivě moc koček. Jamie se naposledy nadechla čerstvého ranního vzduchu a odebrala se dovnitř. Až z okna svého pokoje viděla podivné černé auto. ,,Proč tam tak stojí?!" zeptala se sama sebe. Pán si něco zapsal do černého diáře a pomalu a nejistě odjel. Jamie si řekla že to byl jen obyčejný pán a tak se převlékla z pyžama do překrásných šatů ve kterých bude slavit. Sešla dolů a chtěla snídat. Jenže dole nikdo nebyl a lednice byla prázdná. Jamie si sedla a začala se nudit. V tom se vylekala celé rodiny křičící: Všechno nejlepší Jamie!!!!! Ohlédla se a byla překvapena na stole se mezi těmi 3 minutami zjevilo tolik jídla kolik si jen mohla přát. A lednice byla taky přeplněná k prasknutí. Rodina pohodově oslavila narozeniny a Jamie se odebrala ke spánku. Kolem půlnoci, když už všichni spali, jí vzbudil rachot auta! ,,Že by se snad na moje dárky přijel podívat i strýček Johny?" Pomaličku rozhrnula její květinkový závěs a podívala se ven. První čeho si všimla byly silutey mužů kteří stály v lese. Lekla se a zase závěs zatáhnula. Myslela si že se jí to jen zdálo a tak se podívala znovu silutey zmizely. Ale stál tam pán a zaním černé auto! ,,Je to ten pán co tu byl už ráno? Je to on? Co by tu dělal? Proč tady zase stojí?" Jamie si to nedokázala vysvětlit. Siluety mužů zatím obklíčily dům a černý pán se stále blížil a blížil až stál před dveřmi. Klika cvakla! ,,Zapomněli jsme snad zamknout? ne nezapomněli pán otevřel sponou do vlasů která ležela před dveřmi. ,,Moje spona!" Ozvalal se rána a křik! Od té doby malou Jamie už nikdy nikdo neviděl. Jen černý pán okolo domu projížděl a smál se ďábelským smíchem : Já vám říkal že se stane něco velkého!!! A takhle se rodině smál ještě 1 rok! Rok poté si přečetli v novinách že ten podivín zemřel. S tímto odešla i jeho kletba. A však každý rok na Jamiiny narozeniny se kolem domu zjevil kruh siluet a nad domem kroužili černí ptáci.




Konec Mého Prvního Píběhu Na Tomto Blogu!

Janč@ :D